5. Chystáme nádoby

Vítejte! V tomhle díle si povíme o pěstebních nádobách, do kterých svá rajčátka ubytujeme na většinu jejich života. Jak jsem slíbil minule, nastíním více možností, ale hlavně se budu věnovat těm ekonomicky nejvýhodnějším.

Základní požadavky

Na pěstebních nádobách pro tyčková rajčata jsou nejdůležitější dvě věci: objem a drenáž. Cokoliv neprůhledného s objemem 20 litrů a dostatkem drenáže, je vhodné. Od černých plastových pytlů přes kýble až po vymazlené samozavlažovací nádoby. Viděl jsem pokusy s polovičním objemem, ale výsledky nebyly zdaleka takové jako při dvaceti litrech. Chcete-li mít vysoké a pevné rostliny obsypané dlouhými trsy rajčátek, dejte každé dvacet litrů životního prostoru. Co se drenáže týče, někteří ji za důležitou nepovažují a používají uzavřené nádoby bez děr. Neříkám, že to nejde, ale rostlina je pak mnohem háklivější na správné množství zálivky, potažmo na přelití. Ne, že byste ji tím zabili, ale rozhodně nebude prospívat jak by měla a bude ji to zpomalovat. Za mě rozhodně drenáž.

Možnosti

Pokud splníte výše zmíněné a neřešíte rozpočet, můžete vybírat podle vzhledu. Nabídka v obchodech je široká a kromě hobby marketů a zahradnictví můžete zabrousit třeba do kamenictví. Kutilové se mohou vrhnout do výroby, dnes jsou moderní třeba odlitky z betonu. Pokud byste chtěli pro svá rajčátka to nejlepší, ale kutilství Vám nic neříká a když se řekne křížák, vidíte pavouka, můžete sáhnout po něčem jako Berberis. Sám jsem ho nezkoušel, ale podle popisu vypadá jako Hilton pro rajčata. Nevýhodu zjistíte hned, jak si ho vyhledáte v eshopech. Pokud hledíte i na ekonomickou stránku věci, Berberis budete muset osadit několik let po sobě, než se investice vrátí.

Do kýble!

Mou oblíbenou, a také zvolenou variantou, jsou stavební vědra - kýble. Ve velikosti 20 litrů jsou levné a rozměry vyhovují všem potřebám Vašich rajčátek. Nemají drenáž, takže alespoň trochu šikovnosti to chtít bude. Nebo šikovného souseda. Na internetu se pohybují kolem čtyřiceti korun za kus. Od kýblů získaných ze staveb, například od fasádních hmot atp., mají tu výhodu, že Vám déle vydrží. Plasty použité na stavební vědro lépe odolávají UV záření a nekřehnou, navíc nepropouští žádné světlo. 

Dno kýble

Příprava kýble pro pěstování rajčat je naprosto jednoduchá. Do vrtačky upneme vrták většího průměru, třeba 8 mm, ideálně vrták na dřevo, a do dna kýble vyvrtáme cca 20 otvorů rovnoměrně přes celou plochu dna. A je hotovo, můžeme jít přesazovat! Kýble můžete doplnit podmiskami, ale tam si bohužel sortimentem stavebnin nepomůžeme a musíme do zahradnických potřeb. Je to investice navíc a není to nutnost, jen pro lepší pocit, že budou mít rajčátka o trochu větší zásobu vody. Nutností se stanou, pokud nechcete, aby Vám přebytky vody (se zbytky hnojiv a substrátu) vytékaly na dlažbu. 

Do kalfasu!

Kromě kýblů jsem se loni vrhnul také na osazení šedesáti litrového maltovníku (kalfasu), vlezou se do něj tři rajčata a u stěny domu maltovník zabírá méně místa, než tři kýble vedle sebe. Ti trošku šikovní jej mohou upravit stejně jako kýbl a začít pěstovat. Manuálně zruční si ze dvou takových dokáží vyrobit samozavlažovací veletruhlík. První možnost není vhodná pro ty, co potřebují podmisku, tady nepomůže ani zahradnictví, leda byste měli již nachystáno něco vhodného tvaru a velikosti. Jak na druhou možnost si povíme právě teď.

Dva kalfasy v sobě

Na výrobu samozavlažovacího kalfasu budeme potřebovat: dva maltovníky (60 l a 40 l), asi půl metru PVC trubky, polystyrenovou desku, drát a kelímky od jogurtů. Až půjdete maltovníky kupovat, je potřeba, aby do sebe pasovaly, tedy ten větší jde vsunout do toho menšího, mezi dny pak musí zůstat maximálně cca deset až dvanáct centimetrů, méně nevadí, ty moje si sednou dno na dno. Menší kalfas bude sloužit jako zásobník na vodu. Větší, šedesáti litrový, bude naplněný substrátem pro tři rostliny. Pro správné využívání vody z rezervoáru jej musíme upravit a pomocí kelímků od jogurtů v něm vytvořit "knoty" pro sání vody.

Do dna většího kalfasu vytvoříme šest otvorů o velikosti průměru horního okraje kelímku (měřeno pod límcem, aby měl kelímek za co držet). Na řezání otvorů můžete použít třeba přímočarou pilu s jemným listem, já jsem použil přímou brusku s frézou. Pozice děr jsou rovnoměrně rozděleny po celém dně, viz foto. Z kelímků vyrobíme pěstební košíčky a to tak, že do nich vytvoříme velký počet děr vedle sebe. Na měkkou stěnu kelímku bych už vrtačku nebral, pájka nebo hřebík nahřátý nad hořákem je lepší řešení. Připravené kelímky zkuste vložit do děr ve dně kalfasu, měly by tam držet pod límcem tak akorát, díry bude možná třeba přibrousit. Do prostoru mezi dírami pro kelímky můžete vytvořit množství malých děr nebo úzkých řezů, i tudy budou moci rajčátka vystrčit kořínky. Aby měly kořínky v kelímkových knotech více místa, můžeme je ve finále vysypat keramzitem, pokud se tak rozhodnete, nezapomeňte si jej připsat na seznam (viz závěr).

Šest děr pro kelímky, jedna pro zalévací trubku,
malé dírky pro kořínky

Spotřebu vody jsme zajistili, ale jak tušíte, na těch šesti vložených kelímcích to asi stát nebude. A máte pravdu. Aby systém fungoval, musíme vyrobit pod velký kalfas podstavec. Takový, který ho udrží a přitom nebude zabírat moc místa vodě. Na to použijeme polystyren. Šířka dílů podstavce bude pět centimetrů, výška deset až dvanáct. Můžeme tedy využít desku síly pět centimetrů, nebo deset až dvanáct a díly pak řezat napříč, jako salám. Délka dílů závisí na Vašem kalfasu, jeden podle vnitřní délky a dva podle vnitřní šířky, oboje měřeno u dna spodní nádoby, tedy té menší. Na řezání polystyrenu stačí ostrý kuchyňský nůž. Když máme připraveno, musíme do dílů vyřezat čepy tak, aby díly dohromady vytvořily dvojitý kříž. Zde je potřeba čepy odměřit tak, aby výsledný křiž neblokoval žádnou kelímkovou díru ve dně většího kalfasu. Díly neřežeme, aby seděly mezi stěnami na těsno, alespoň půl centimetru místa na každé straně je nutné zanechat pro proudění vody. Poté, co máme podstavec vyroben a usazen ve spodním (menším) kalfasu, uděláme do stěny kalfasu díru ve výšce, kde podstavec končí. Ta bude sloužit jako pojistka proti přelití, pokud by měla hladina stoupnout výše než dno pěstebního kalfasu. Jak by to celé mělo vypadat vidíte na fotkách.

 

Pojistka proti přelití

Pohled na soustavu zespod.

Poslední komponentou je vstup pro vodu. Ten vyrobíme z instalatérské PVC trubky. Já jsem použil průměr 4 cm, širší by asi poskytl vetší komfort při zalévání, takže ho můžete zvážit. Obvod ústí trubky si nakreslíme a vyřežeme do dna kalfasu, buď do jednoho z rohů, nebo jinde, pokud se Vám to tak bude líbit, jen pamatujte na polystyrenovou podpěru, které se musíte vyhnout. U polohy je důležité jen to, aby byl k ústí trubky dobrý přístup s konví nebo hadicí. Dálka trubky musí být minimálně součtem výšky velkého kalfasu a výšky Vašeho polystyrenového podstavce, tedy tak, aby ve výsledku trčela pár centimetrů nad povrchem substrátu. Ve spodní části (pod dnem) jsem trubku raději provrtal, aby mohla voda rychleji odtékat a trubka se rychlým zaléváním nepřeplnila. Když máme trubku zkrácenou a provrtanou, můžeme ji zasadit do připraveného otvoru, do spodního kalfasu postavit podstavec, na něj horní kalfas a zasadit všechny kelímky.

Od pohledu se zdá, že máme hotovo. Překvapení by přišlo po naplnění substrátem a zalévání. Šedesát litrů substrátu není málo a stěny kalfasu se pod tou vahou dost prohnou, tedy spíše vyboulí. Aby nedošlo v průběhu pěstování k nějakému překvapení, doporučuji kalfas ve dvou místech zpevnit drátem nebo pevným provázkem, viz foto vpravo. 

A máme hotovo. Úplně nakonec snad zmíním jen třešničku na dortu a tou je vizuální stránka. Ne každý je příznivcem industriálního stylu a pokud by Vám nevzhledný zevnějšek soustavy kalfasů vadil, není nic jednoduššího, než je zamaskovat slaměným obalem, jako na obrázku vpravo. 

Neříkám, že design je dokonalý, takže se nebojte jej dále zdokonalovat. Například knot ze samozavlažovacího truhlíku by mohl rozvod vody ještě zlepšit. Pokud se pro nějakou tu invenci rozhodnete, pamatujte, že ne všechny nápady z internetu jsou funkční a praktické, někdy to tak vypadá jen na fotkách. Selský rozum s sebou.

Příště

O nádobách už snad Vše důležité víte, a je čas se po nějakých poohlédnout. Spolu se příště vrhneme na druhé a poslední přesazování. Abych Vám ušetřil cestu do obchodu, když půjdete kupovat nádoby, můžete vzít i potřeby k přesazování, tady je seznam:

Na jednu rostlinu budeme potřebovat:

• 20 l nádobu
• 20 l zahradnického/univerzálního substrátu
• 300-400 g granulovaného kravského hnoje
• tyč 180-200 cm

K tomu přidejte na přilepšenou

• rohovinu (nejmenší balení 1 kg stačí)
• hnojivo s vysokým obsahem vápníku (viz minulý díl blogu)
• lignohumát (pokud nemáte už od prvního přesazování)

Následující díl: Sadíme